Za mlhou a za horama
Slyším, jak usínají děti, jak venku přestávají jezdit auta. Vidím jak lidé v okolních domech zhasínají světla a na město se snáší noc. Zkoušeli jste někdy noc poslouchat? Vypráví příběhy. Stačí sedět a čekat, než si vás některý z těch příběhů najde.
Zrovna včera mi noc vyprávěla příběh o jednom opuštěném stromě. Ten strom kdysi zasadili na své zahradě lidé. Zasadili ho symbolicky v čase, kdy se jim narodil syn. Strom rostl a sledoval život oné rodiny. Houpal děti ve větvích, v létě dával stín k odpočinku. Byl součástí té rodiny a byl tak rád. Ale jednoho dne přišla válka.
Otec musel do války a matka zůstala s dětmi sama. Žili na samotě a tak to nebylo jednoduché. Strom se snažil jak mohl. Lákal ptáky do svých větví, aby lidem zpívaly, snažil se je ovívat větvemi a chránit, ale co strom zmůže.
Jednoho dne onemocněla i matka. Děti musely k příbuzným, které nikdy neviděly, ale byly rády, že mají alespoň kam jít. Strom zůstal sám. Sám na celý dům a zahradu. Snažil se svou korunou dům zakrývat před návaly sněhu a před větry, ale nemohl dělat víc. Jen viděl, jak zahrada postupně zarůstá a dům padá. Stál tam co vždycky, ale už to nebylo na zahradě, kde si hrály děti, bylo to v křoví u rozbořeného domu. I ten dům postupně zmizel.
Jednoho dnes šli kolem páni. Tedy spíše se prodírali oním křovím. U stromu se zastavili, koukali do papírů a rozhazovali rukama. Strom jim moc nerozuměl, ale bavili se o nějaké cestě a o kácení. Ukazovali do papírů a do krajiny. Ale pak vysvitlo sluníčko a pánové se pod stromem posadili. Najednou vypadali klidněji, vytáhli si svačinu, seděli pod stromem a už v klidu něco probírali.
O pár dní později se u stromu objevila skupinka lidí. Vykáceli jeho okolí a na jeho kůru namalovali barevné pruhy. Pak se u stromu začali objevovat lidé častěji, po čase přibyla pod stromem lavička s výhledem do krajiny a strom tak opět mohl dělat stín odpočívajícím lidem a houpat v koruně rozpustilé děti. Znovu se stal důležitým.
Tak jak život přichází ve vlnách, tak se nám někdy může zdát, že všechno končí a můžeme si připadat zbyteční, ale pak přijde další vlna a my zas najdeme své místo na slunci. Není třeba si zoufat, ale je třeba se těšit na to, co přijde.
strom |
Barbora Losová
Velké změny
Moje dnešní slova jsou o událostech posledních dní. Není to jarní téma, ale k Velikonocům se vlastně hodí.
Barbora Losová
Listopadové mlhy
Mám moc ráda tyhle listopadové dny, kdy se ráno začíná skrz mlhu prodírat slunce a jeho svit jěště umocňuje zlátnoucí listí.
Barbora Losová
Vztahy a nevztahy
Nevím jestli je to podzimem, nebo pomalu se blížícími Vánocemi, ale hodně lidí teď u mě řešilo vztahy. Většinou partnerské, ale i s dětmi. Některé trvaly dlouho, některé byly jen letní vzplanutí, které začalo pohasínat.
Barbora Losová
Magie slov "mám tě rád"
Nedávno mi někdo řekl MÁM TĚ RÁD. Vyvolalo to v mé hlavě zmatek a možná i lehkou paniku. Říkala jsem si: Jak to myslí?
Barbora Losová
Mužena
Kdo je mužena? Žena, která ať chce nebo ne,plní částečně roli muže. V poslední době se hodně setkávám s tématem ženských a mužských rolí. Ženy si stěžují, že není dostatek mužů, muži si stěžují, že jim ženy nedají prostor být muži
Barbora Losová
Poztrácené barvičky
Všimli jste si, jak s přibývajícím věkěm míň a míň používáme barvy? Není to tak u každého, ale kdybychom to zprůměrovali, tak si myslím, že bychom asi koukali.
Barbora Losová
Ajurveda
Je těžké, když se naprosto známé věci stávají scela neznámými a to co bylo samozřejmé je najednou úplně nové. Tolik času strávených učením se rozpadá v prach a já pořád vyhlížím, kdy z toho prachu povstane něco nového.
Barbora Losová
Připadat si nepatřičně
V poslední době na mne často vykukuje slovo nepatřičně. Přichází v naprosto různých situacích. Poprvé jsem ho zaznamenala, když jsem viděla na stromě jediný rozkvetlý kvítek a napadlo mě, že vypadá tak nějak nepatřičně.
Barbora Losová
Všechno má svůj čas
Ne každý, když říká, že chce, tak opravdu chce. A možná ani sám netuší jak moc nechce. Všechno má svůj čas.
Barbora Losová
Svět plný zázraků
Můj syn absolvoval kurz intuitivního vidění podle metody Marka Komissarova. Ač já sama jsem mysli otevřené, naučila jsem se lidem nedůvěřovat a pořád tam určitá ostražitost je. Zvlášť, když dávám všanc vlastní dítě.
Barbora Losová
Jak mě blog blok
Mívala jsem hlavu plnou příběhů, každá blbost mě inspirovala, každý kámen vyvolal příběh. Občas jsem slyšela, jak se někdo bloknul a nemohl psát a říkala jsem si, jak je to možné? Už vím.
Barbora Losová
A čas pořád běží
Vytáhla jsem fotky dětí z doby, kdy se narodily. Rostou hrozně rychle. Spoustu věcí bych teď dělala jinak, jenže teď je teď a já můžu spoléhat jen na to, že tenkrát jsem vše udělala tak, jak nejlépe jsem dokázala.
Barbora Losová
Věřit a nechat věci se dít
Věřit bývá těžké a věřit sobě někdy ještě těžší. Přitom stačí se rozhodnout. Rozhodnout se a neřešit. Stát se tichým pozorovatelem svého vlastního života.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 363x
vlnka.webnode.cz