Listopadové mlhy

Mám moc ráda tyhle listopadové dny, kdy se ráno začíná skrz mlhu prodírat slunce a jeho svit jěště umocňuje  zlátnoucí listí.

Jsem ráda, když můžu jít ráno na procházku, jsou noční mrazíky, které mě ještě po ránu štípou na tváři, ale už mě chlácholivě hladí sluneční paprsky. Potkávám lidi, zachumlané ve svých kabátech, schované v límcích a šálách. Vykukují jim jen oči. Někdy veselé, radostné z krásného dne a mrazivého vzduchu a někdy nevrlé a zamračené. Asi špatně spali, nebo je bolí zub. Možná, až na ně sluneční paprsky dosáhnou i přes jejich šálu, až se zlatá barva listí a slunce odrazí v jejich očích, možná, že pak se i oni usmějí.

A tak míjím lidi a usmívám se na ně. Počítám, kolikrát se usmějí i oni.

O něco méně už mám ráda dny, kdy to vypadá, že slunce téměř nevyleze. Venku je tma a ponuro. Nejraději bych si udělala veliký hrnek čaje a vlezla si s hodně tlustou knihou pod deku. V těchto tmavých dnech je těžké přimět se vylézt ven, kdo by chodil ven, když je celý den večer.

Někdy pozoruji svoje děti a udivuje mne, že na ně nemá počasí žádný vliv. Odcházejí z bytu úplně stejně, ať je slunce nebo déšť. Nejraději tedy neodcházejí vůbec, ale to je spíše na jiné téma.

Ale i tyto ponuré dny dávají podtón pro kouzelnou atmosféru. Můžete si kouzelný večer užít celý den. Světlo svíček v potemnělém dni krásně plápolá, z aromalampy se line příjemná vůně a já se hřeji v teplé dece.

Dny jsou v listopadu krátké a tak se rychle přehoupnou od rána k večeru, ani člověk nestihne všechno co chtěl a už je tu tma. Myslím, že přesně pro tyto večery jsme si s dětmi pořídili veliký gauč.

Když se večer setmí, vykoupeme se, vezmeme si pyžama a zachumláme se pod deku na gauči. Je pravda, že když nás někdo načape v šest večer v pyžamu, většinou se ptá jesti jsme nemocní. Ale my jen rádi gaučujem. Nejlepší je gaučovat u praskajícího ohně. My nahrazujeme atmosféru krbu svíčkami. Rozsvítíme si svíčky a pak si čteme, povídáme nebo koukáme na televizi. Někdy ani nemusíme ty věci dělat společně, prostě si někdy jen užíváme, že sdílíme jeden gauč, nebo jednu deku.

A za chvíli se přidá další tón, tón vánoční atmosféry provoněný perníčky a rostoucím napětím, jestli letos Jéžíšek přijde.