Připadat si nepatřičně

V poslední době na mne často vykukuje slovo nepatřičně. Přichází v naprosto různých situacích. Poprvé jsem ho zaznamenala, když jsem viděla na stromě jediný rozkvetlý kvítek a napadlo mě, že vypadá tak nějak nepatřičně.

Nepatřičně? Znamená to nepatřící někam?

Jenže on tam patřil, jen byl první a tím výrazný a jiný. Časem k němu přibudou další a pak bude jeden z mnoha.

Od té doby se přistihuji, jak se někdy dostanu na místo, mezi lidi, do situace, je mi tam tak nějak nepříjemně, ošívám se a znovu se mi z hlavy noří to slovo: „Připadám si nepatřičně.“

Ještě nedávno bych asi pozorovala ten pocit a hledala jeho odraz v očich ostatních. On se na mě podíval tak opovržlivě, ona si o mě asi myslí, že jsem si spletla dveře,....

Jenže já si teď vždycky vzpomenu na ten kvítek. Nejdřív jsem si myslela, že tam přiletěl odjinud, nebo, že ho tam někdo dal. Pak jsem zjistila, že tam optavdu rozkvetl. Chodila jsem kolem každý den a trvalo hodně dní, než k němu přibyly další. Byl tak křehký a osamocený mezi větvemi. Pak rozkvetly ostatní a já už ho nenašla. Už tam byl nádherně rozkvetlý strom, ale jednotlivých kvítků si nikdo nevšímal

Být jiný není špatně. Když jste v něčem jiní, přinášíte něco nového.

.